V Rozdrojovicích odkryli válečný hrob. Nález ohlásil tzv. "detektorář"

Ilustrační foto
Autor: UAPP Brno, v.v.i

Odhalení hrobu předcházel nález ešusu

V polovině října procházel „detektorář“ (tedy člověk, který s detektorem kovů běhá po krajině a doufá v nějaký nález. Někdy s vědomím archeologů, někdy bez něj, což je horší a za jistých okolností i ilegální), který dlouhodobě spolupracuje s archeology, les na okraji Rozdrojovic. Pár metrů od turistické značky se mu mezi dvěma starými úvozovými cestami podařilo najít německou jídelní nádobu – „ešus“. Spolu s desítkami vystřílených nábojnic a střepin granátů další památku na závěrečné boje 2. světové války v okolí.

Po jeho vykopání ze země však správně poznal, že tentokrát nenarazil jen na další relativně bezcenný „válečný šrot“, ale na nález daleko důležitější, vyžadují přeci jen odbornou péči. Pod ešusem totiž ležely lidské kosti.

Na místě proběhl archeologický výzkum, který odhalil dokonce tři kostry vojáků

Objev neprodleně ohlásil, takže jsme na místě předpokládaného válečného hrobu německého vojáka podnikli rychlý, ale na obci předem ohlášený záchranný archeologický výzkum, který je v těchto případech nutný. Během něj se však postupně ukazovalo, že nálezová situace bude zcela jiná, než jsme očekávali. Už po vyhloubení první sondy bylo dle polohy kostí a jejich anatomických souvislostí zřejmé, že hrob skrývá kosterní pozůstatky nejméně dvou lidí, a jak přibývalo drobných nálezů, vyvstaly i pochybnosti, co se příslušnosti pohřbených týče. Ty zmizely, když jsme dosáhli druhého konce hrobové jámy a zjistili, že oba padlí mají dosud vojenské boty pocházející z výstroje Rudé armády. Tři páry těchto bot ale ukazovaly, že jsme s prací ještě zdaleka neskončili – kolmo na předchozí dva byl totiž mělce zahrabán ještě jeden voják. Ten měl původně asi po kapsách zásobníky se střelivem pro pušku Mosin ráže 7,62 mm, a v jednom místě se zdálo, že je pod kořenem zaklíněný i ruční granát.

Pyrotechnici nakonec potřeba nebyli. Tak mohlo dojít k bližšímu průzkumu hrobu 

Na místo tak vyrazili i policejní pyrotechnici. Spolu s našimi aktivitami vzbudil příjezd policejních vozidel u některých kolemjdoucích podezření, že se zde za bílého dne děje něco krajně podezřelého. Přitom se stačilo normálně zeptat… Přítomnost granátu byla nakonec naštěstí vyloučena (šlo o větší střepinu), takže jsme mohli odkrytý hrob zdokumentovat, exhumovat a pečlivě roztřídit jednotlivé skelety. Ty budou ještě podrobeny antropologické analýze, která určí věk, výšku postavy a individuální markanty jednotlivých padlých, což je nezbytnou podmínkou k jejich možné identifikaci. Předběžně byla prozatím zjištěna jen pravděpodobná příčina smrti: všichni tři měli komplikované tříštivé zlomeniny dolních končetin, dobře odpovídající například následkům výbuchu protipěchotní miny, které bez rychlého ošetření nemohli přežít. Doprovodné nálezy k identifikaci asi příliš nepomohou – kromě bot šlo u jednotlivých vojáků o další drobné součástky výstroje, pár knoflíků, pár beztvarých a bezbarvých útržků uniforem, lžíci, hrst drobných protektorátních a německých mincí, kapesní zrcátko a zlomky tužek. Atraktivnějším nálezem znovu ukazujícím směrem k Rudé armádě byl pro ni typický náramkový kompas typu „Adrianov“.

Proběhne ještě historická rešerše

Poslední nadějí pro možnou identifikaci je historická rešerše dochovaných vojenských hlášení o ztrátách, nebo obecně o zdejších bojích. Lze však předpokládat, že kdyby se o pohřbených tehdy vědělo, byli by po válce exhumováni a přeneseni na regulérní vojenské pohřebiště. Rudá armáda byla v těchto snahách poměrně agilní, i když ne zcela pečlivá. Navíc její jednotky byly v tomto prostoru ještě v průběhu bojů částečně vystřídány armádou rumunskou, která mohla v lese zapomenuté padlé pohřbít, aniž by to spojencům oznámila. Nebo se prostě její hlášení úřední cestou ztratilo. Stejně tak mohli učinit koneckonců i Němci, kteří se zde poměrně dlouho na pozicích drželi. Třeba za mrtvými nepřáteli hodili i svůj už nepoužitelný ešus… Místní obyvatelstvo, pokud by o hrobu vědělo, by jeho polohu nejspíš úřadům ohlásilo, a ty by ho nechaly exhumovat.

Nebo na to v poválečných zmatcích jedni nebo druzí zapomněli. Možná je ale tato skepse zbytečná a něco se zjistit podaří. Všechna zjištění, antropologická, archeologická i historická budou vyhodnocena ve standardní nálezové zprávě. Přestože je ještě čas na definitivní závěry a překvapením nemusí být konec, je již jisté, že se jedná o válečný hrob, nikoliv o „klasický“ archeologický nález, který by skončil v depozitáři některého muzea. Zacházení s těmito nálezy se po ukončení výzkumu řídí dle mezinárodních úmluv jinými pravidly a informováno o něm bylo proto i Ministerstvo obrany. Tři padlí vojáci, kterým dosud dělali společnost houbaři, venčící se psi a divočáci, by měli konečně po bezmála osmdesáti letech najít klid na řádném vojenském pohřebišti.

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele z Rozdrojovického zpravodaje. Titulek a mezititulky jsou redakční. V Rozdrojovickém zpravodaji na s. 10 jsou k dispozici další fotografie z místa nálezu.