Logo regionálního portálu regiontisnovsko.cz

Regionální zpravodajství

ROZHOVOR: Taneční soubor Velen slaví 75 let. O jeho začátcích i slávě s Jiřinou Horákovou

Martina Žižková, Boskovický zpravodaj
nepublikováno

Ilustrační foto
Autor: Zpravodaj města Blanska

Jiřina Horáková spojila už od dětství svůj život s tancem. Po několik desetiletí působila ve Folklórním souboru Velen.Postupně se stala nejen jeho vedoucí, ale i choreografkou a neúnavnou propagátorkou lidových tradic.V rozhovoru vzpomíná na začátky souboru, který letos slaví 75. výročí.

Jaké byly začátky folklórního souboru Velen v Boskovicích?

Historie souboru sahá až do roku 1951, kdy paní profesorka Marie Bečvářová založila taneční soubor při Střední pedagogické škole v Boskovicích. Soubor měl díky podpoře tehdejšího vedení školy velmi dobré podmínky. Prvními členy souboru se stala děvčata z pedagogické školy a chlapci většinou z gymnázia. O tanečníky v té době rozhodně nebyla nouze.

Já si pamatuji, že jsem se souborem poprvé setkala už jako tříletá. Vzpomínám na jejich vystoupení na boskovickém zámku. Dodnes vidím, jak děvčata nastupovala a chlapci tančili. Už tehdy mě jejich tanec okouzlil.

Jak jste se dostala k tanci vy?

Od malička jsem měla velmi kladný vztah k pohybu. Od čtyř let jsem chodila do baletu, na náměstí pod Záložnou byla tehdy hudební škola. V krásném tanečním sále se zrcadly nás vedla bývalá primabalerína Národního divadla v Brně.

Trávila jsem tam spoustu času, na lekcích mě nechávali i se staršími žáky a já si to moc užívala. Balet mi dal pevné základy – držení těla i celkovou kulturu pohybu. To jsem později zúročila v tanečním souboru.

V patnácti letech, v roce 1965, jsem nastoupila na pedagogickou školu a brzy jsem začala tancovat v souboru. I když jsem tehdy neměla žádnou průpravu, zvládla jsem to. Později jsem s paní profesorkou Bečvářovou spolupracovala i při vedení začátečníků. Když občas paní profesorka nemohla, zaskočila jsem za ni i při vedení zkoušek.

Kdy jste převzala vedení souboru?

Po vážném onemocnění paní profesorky v roce 1973 se situace změnila. V souboru tenkrát tančilo mnoho tanečníků, měli jsme i deset párů a o tance býval mimořádný zájem.

Paní profesorce Bečvářové vypomáhala korepetitorka Marie Bednářová, která za mě už chodívala velmi nepravidelně.

Já už v té době pracovala v mateřské škole v Lipůvce. Tehdy soubor přišel i o korepetitorku a já jsem postupně převzala vedení. Situace tehdy nebyla jednoduchá, protože jsem neměla žádné materiály ani noty, vycházela jsem jen z toho, co jsem si pamatovala.

Zkoušky probíhaly tak, že jsem tanečníky kroky učila a zároveň zpívala všechny tance. Mezitím jsem vymýšlela nové choreograȁe – první větší choreograȁí bylo pásmo Řemeslníci. Pedagogická škola postupně ztrácela o soubor zájem, a vstříc nám vyšel Sdružený klub pracujících (SKP).

Zde však byl větší důraz kladen na dechovku a symfonický orchestr, proto jsme se zařizovali, jak to jen šlo. Pamatuji si, že občas u nás před nebo po vystoupeních spávalo i jedenáct dětí, které se neměly jak dostat domů a na internátě neměly dozor. Zlom nastal od roku 1972, kdy s námi začal spolupracovat profesor pedagogické školy Alois Čada. Výborný muzikant, který založil lidovou muziku Lojzinku, složenou ze svých žákyň, což bylo opravdu ojedinělé. Začal se seznamovat s drahanským folklorem a spolupracoval se mnou na všech nových tancích, pro které skládal hudbu.

Bez toho by soubor nemohl existovat. Všechny mé tance se tančí dodnes.

Odkud jste čerpala inspiraci k vymýšlení tanců?

Opírala jsem se o dostupné materiály, které jsem si posháněla – například Boskovický zpěvníček nebo materiály od Božky Veselé z Kořence, která sbírala písničky i tance. Dále jsem čerpala od pracovnice etnograȁckého ústavu Zdeňky Jelínkové. Základ byl, že muzika musí mít 32 taktů a zbytek se musel vymyslet a choreograȁcky upravit. Dbala jsem na to, aby si choreograȁe zachovávaly horácký charakter – například typické kroky jako třasák nebo šlapák.

Soubor v té době vystupoval i v zahraničí.

Ano, mezi lety 1966–1987 absolvoval soubor řadu úspěšných vystoupení nejen v České republice, ale i ve Francii, Maďarsku, Bulharsku či Rakousku. Byla to krásná léta plná práce i radosti.

Jak se soubor vyvíjel dál?

Pořád se děly nějaké změny. Pamatuji na rok 1973, kdy nám chlapci odcházeli na vojnu a soubor náhle neměl dost tanečníků. Obcházela jsem proto střední školy a snažila se kluky pro soubor získat. Úspěch jsme našli na zemědělském učilišti, kam přicházeli mladíci z jižní Moravy, kterým byl folklor blízký. Každoročně probíhal nábor – přišlo i patnáct či dvacet zájemců, někteří si tanec vyzkoušeli a postupně zůstávalo několik těch, kteří se stali pevnou součástí souboru.

V roce 1987 jsem odešla na mateřskou dovolenou. V roce 1991 převzala vedení moje bývalá šikovná tanečnice Marie Bušová, která začala spolupracovat s Antonínem Pittnerem. Já s nimi tvořila zejména choreograȁe. Znovu jsem začala do souboru pravidelně docházet v roce 2011, kdy se připravovalo 60. výročí souboru. Chodila jsem tam ještě několik let s tím, že už budu končit, pak přišlo 65. výročí, na které jsem také připravovala program.

A na oslavách 70. výročí jsem si nakonec i zatančila na podiu. Dnes už kvůli zdravotním potížím netančím, ale stále vedu mladší tanečníky a taneční rozcvičky. Soubor má výbornou úroveň a věřím, že bude dál pokračovat.

Jak se změnila práce se souborem v průběhu let?

Dříve bylo samozřejmé, že všichni chodili pravidelně – nebyla omluva, pokud jste nebyli nemocní. Dnes mají děti i dospělí více možností vyžití, je jiná doba. I když tanečníci z našeho souboru jsou perfektní, pokud nebudou všichni chodit na zkoušku, nelze program dotáhnout do plné podoby. S tím se těžko smiřuji, dříve neexistovalo, aby někdo nepřišel. Na druhou stranu mě těší, že soubor má dnes výbornou úroveň, skvělý kolektiv a přátelskou atmosféru.

Co pro vás soubor znamenal?

Byla to moje celoživotní radost a poslání. Ale nikdy by mě nenapadlo, že budu soubor vést, chtěla jsem hlavně tančit. Moc mě těší, že jsem mohla předat lásku k pohybu tolika mladým lidem, kteří souborem prošli.

TOP
Hala Ostrovačice nabízí práci na pozici Svářeč TIG / zámečník | 1 směna | od 45 000 Kč v obci Ostrovačice

Svářeč TIG / zámečník | 1 směna | od 45 000 Kč

Hala Ostrovačice Ostrovačice nabízí volné pracovní místo na plný úvazek (HPP, práce na IČO). Vyžadován výuční list. ➤ Hala Ostrovačice s.r.o. je stabilní česká firma zaměřená na zakázkovou kovovýrobu. Vyrábíme přípravky na míru z…

Byl článek zajímavý?

Udělte článku hvězdičky, abychom věděli, co rádi čtete. Čím více hvězdiček, tím lépe.